O nemocnici

27.2.2026

Čtrnáctý ročník kampaně Suchej únor se blíží ke svému závěru. Statisíce Čechů po celý měsíc odolávaly alkoholu, zkoušely své hranice a mnozí z nich si poprvé upřímně položily otázku: Mám svůj vztah k alkoholu pod kontrolou? Při příležitosti zakončení letošní výzvy přinášíme pohled psychiatrie na problematiku alkoholu v České republice — se všemi znepokojivými čísly, varovnými signály i důvody k naději.

Česká republika dlouhodobě figuruje na předních příčkách světových žebříčků ve spotřebě alkoholu. Průměrný dospělý Čech spotřebuje přibližně 10 litrů čistého alkoholu ročně — to je téměř dvojnásobek světového průměru. Denně pije přibližně 10 % dospělé populace, přičemž rozdíl mezi pohlavími je výrazný: pravidelně konzumuje alkohol každý den přibližně 19 % mužů a 5 % žen.

Závislost na alkoholu není slabostí charakteru ani selháním vůle. Je to nemoc s biologickým, psychologickým i sociálním rozměrem. Jak vysvětlují psychiatři, ke vzniku závislosti přispívá celá řada faktorů: genetické predispozice, rodinné prostředí, vzorce chování závislých rodičů, brzké setkání dětí s alkoholem, rozvod rodičů a další.

Alkohol poškozuje především játra, ledviny a mozek. U mozku jsou následky zvlášť závažné, postupně dochází k poruchám paměti, oslabení vůle a snížené schopnosti zvládat frustraci. U pokročilé závislosti hrozí alkoholové delirium nebo alkoholová demence. Právě proto nestačí k léčbě pouhá síla vůle: u fyzické závislosti tělo bez alkoholu doslova trpí a bez odborné pomoci nelze závislost překonat.

„Někdo začne pít kvůli prožité stresové situaci — ztrátě blízké osoby, rozvodu. Jiný se alkoholem uklidňuje při chronickém stresu z přepracování. Přechodně může mít pocit úlevy, po vyprchání účinku ale většinou prožívá ještě horší úzkosti a deprese," popisuje MUDr. Věra Bílá, psychiatrička z Nemocnice AGEL Říčany.

Pokud se u vás nebo vašeho blízkého v době abstinence nebo po omezení pití objeví třes těla, neklid, zmatenost nebo halucinace, může jít o počátek alkoholové psychózy nebo deliria. Tato situace je bezprostředně ohrožující zdraví i život — volejte záchrannou službu nebo neprodleně navštivte lékaře.

Kampaň Suchej únor není soutěží ve vytrvalosti. Je o příležitosti podívat se na svůj vztah k alkoholu. A výsledky mluví jasně: loňský 13. ročník (2025) byl rekordní — měsíc bez alkoholu si vyzkoušelo přibližně 1 600 000 Čechů, tedy 22 % dospělé populace. Znalost kampaně v populaci dosahuje 83 %. Nejčastějším motivem účastníků byla změna životního stylu a touha dokázat si, že alkohol nepotřebují. Každý desátý se přidal díky inspiraci od přátel.

Výzkumy přitom ukazují, že suchý únor má reálný dlouhodobý efekt: 48 % účastníků pije méně alkoholu i rok po výzvě, každý druhý účastník po skončení výzvy dlouhodobě sníží spotřebu alkoholu, přibližně 15 % účastníků se rozhodne pokračovat v abstinenci natrvalo.

Tento pozitivní efekt platí především pro lidi, kteří nejsou skutečně závislí. Pro osoby s rozvinutou závislostí může být suchý únor spíše signálem, že je čas vyhledat odborníka. A to je také úspěch.

Lékaři potvrzují, že i krátká abstinence přináší měřitelné zdravotní výsledky: lepší paměť i soustředění, výrazné zvýšení hladiny energie a kvality spánku, vyšší emoční stabilitu a zmírnění úzkostí, snížení krevního tlaku, snížení jaterního tuku, stejně jako hladiny cukru a cholesterolu v krvi. Navíc dochází ke zlepšení komunikace v rodině i k omezení domácího násilí.

Paní doktorka Bílá spolu s dalšími psychiatry i adiktology se shoduje na několika zásadách, které zvyšují šanci na úspěch: 1. Řekněte o své závislosti někomu blízkému. Podpora okolí je klíčová. 2. Vyhýbejte se rizikovým situacím, nenavštěvujte hospody ani párty s přáteli, kde je pití norma. 3. Naučte se otevřeně říct „nepiji". Tlak okolí bývá silný, dle průzkumů se s přemlouváním setkala více než čtvrtina abstinujících, každý desátý dokonce s negativní reakcí. 4. Nesahejte po nealkoholickém pivu ani moštům jako náhradě, psychologická asociace s pitím může být riziková, zejména u osob se sklony k závislosti. 5. Pokud to nezvládáte, není to selhání, je to signál, že potřebujete odbornou pomoc.

Pokud máte pocit, že váš vztah k alkoholu přesahuje hranice zvyku a stává se závislostí, neváhejte se obrátit na odborníka. Prvním krokem je praktický lékař, který může doporučit další péči. Správnou volbou je adiktologická ambulance, kde se pacientovi dostane specializované péče přímo zaměřené na závislosti. Další možností je návštěva psychiatra, ten je odborně připraven na práci s pacienty závislými na alkoholu. V neposlední řadě existují svépomocné skupiny např. Anonymní alkoholici, což bývá vhodné zejména jako podpora po překonání akutní fáze závislosti. MUDr. Věra Bílá na závěr dodává: „Rodina může hrát důležitou podpůrnou roli, povzbuzení a trpělivost jsou cenné, i když samotná léčba musí vyjít od pacienta samého.“