O nemocnici

10.12.2020

Práce zdravotních sester je neméně důležitá jako práce lékařů. A současná situace ještě více prokázala jejich obětavost a neskutečnou pracovní energii. Z řad mladých je o tuto nelehkou profesi menší zájem než dříve. V říčanské nemocnici ji paní Gabriela Smítková vykonává již více než dvacet let.

---

Vždy jste věděla, že chcete být zdravotní sestrou?

Vůbec ne. Naopak. Absolutně jsem nevěděla, na jakou školu podat přihlášku, a tak jsem šla k výchovné poradkyni na základní škole a ta nadhodila, že bych mohla zkusit zdrávku.  A musím říci, že jsem nikdy nelitovala. Tuto práci mám moc ráda.

 

Co Vás přivedlo do říčanské nemocnice a jak dlouho už tu jako zdravotní sestra pracujete?

Po první mateřské dovolené jsem se již nemohla z rodinných důvodů vrátit do IKEMu na kardiochirurgii, kde jsem začínala po škole. Tak byla nemocnice v Říčanech jasná volba a měla jsem štěstí, že bylo volné místo na interním oddělení. Jsem tu již 21 let.

 

Změnila se v něčem Vaše práce tady během posledních dvaceti jedna let?

Určitě měnila, ale jak v čem. Je to pořád práce s lidmi. Určitě přibilo administrativy k nelibosti všech zdravotníků. Péče se rozšiřuje, jsou jiné postupy. Celkově je práce víc, ale především právě kvůli administrativě.

 

V současné epidemiologické situaci je bezesporu Vaše práce náročnější než dřív. Jak to vlastně nyní na Vašem oddělení vše zvládáte?

Musím říci, že jaro bylo velmi náročné. Několikrát se stěhovalo „covid oddělení“. Pro všechny zaměstnance nemocnice to byla naprosto neznámá situace. Nevěděli jsme, co nás čeká. Učili jsme se za pochodu a vlastně učíme se dodnes. Jen tu druhou vlnu bereme víc v klidu, protože jsme už lépe věděli co a jak. A hodně dělá i to, že máme skvělý personál, který každodenní změny zvládl i v době, kdy covid zasáhl naprosto citelně i do našich řad. Tímto patří mé velké poděkování všem lékařům, sestřičkám i sanitářům, že jsme to ustáli a nemuseli úplně zavřít.

 

O kolik pacientů se nyní staráte?

V současné době máme na oddělení kolem 13 - 15 covidových pacientů na kyslíkových a standardních lůžkách a 1 - 3 jipové pacienty. Přebíráme pacienty z větších nemocnic, kteří nejsou již v ohrožení života k doléčení a navrácení zpět do života.

 

V čem se liší ochranné obleky od standardních nemocničních, které teď musíte nosit?

Liší se zásadně.  Je v nich horko :) A samozřejmě veškeré úkony jsou těžší. Ochranné štíty a brýle se mlží, člověk je celkově omezen v pohybu. Další věc, která je naprosto odlišná je čas, který vám zabere neustálé oblékání a svlékání těchto ochranných prostředků.

 

Máte na oddělení i nějaké dobrovolníky? Jak se Vám s nimi pracuje?

Měli jsme teď dva mediky na občasnou výpomoc. Už jen změření ranních tlaků a saturací u všech pacientů na oddělení a roznesení léků je pro nás velká pomoct.

 

Jakým způsobem se Vám teď daří „dobít baterky“?

Pro mě je dobíječem baterek jednoznačně má rodina.

 

A co ještě jinak ve svém volném čase ráda děláte?

Ve volném čase se věnuji rodině, dětem, vnoučatům. V létě jezdíme rádi do jižních Čech na kola a chodíme na procházky se psem.

 

Děkuji, že jste si v nabitém programu našla čas na tento rozhovor a jménem Nemocnice AGEL Říčany Vám především moc děkuji za Vaši dlouholetou příkladnou, neocenitelnou práci.

Zpět